Začneme tedy od začátku. Kupte si a vysaďte jeden sad švestkový stromů,alespoň 10.Doporučuji raději 20, ikdyž my si myslíme, že i 100bude málo.Po první úrodě zralé švestky otrhejte a naložte do sudů či barelů. Nedávejte tam moc nahnilých a hlavně žádné nezralé, nebo nedejbože opadušky! Červíci v zásadě nevadí, ale neměli by s tou švestkou hýbat. Kvas nebo taky rmut nechejte několik měsíců pracovat.Sudy by neměly být na přímým slunci, ale umístění do studeného sklepa také není dobré, ideální je přiměřeně teplý chlév,stodola či garáž.Že kvas dobře kvasí poznáte podle toho, že na hladině se utvoří takový pěnový koláč, který funguje jako kvasná zátka a pod nímž miliardy domácích tvorečků ze všech nemilejších – kvasinek – cvičí bez ustání svůj aerobic a zejména podle nezaměnitelné charakteristické švestkové vůně. Pokud se kvas zkazil, bude vůně kyselá, octová a štiplavá a ten bez milosti vylejte. Jeden špatný sud zkazí celou várku. Jestli si nejste jisti požádejte znalce ať Vám kvas do pálení pohlídá. Někteří autoři radí s kvasem občas opatrně míchat, my ale nemícháme, jinak zoctovatí! Ale už dost TEORIE.
Kvasu doporučuji mít vždy přes 300 kg. Tři metráky je totiž obvykle jedna várka v pěstitelské pálenici.Může se tak stát, že dva metráky Vašeho vytříbeného jemného voňavého kvalitního kvasu Vám smíchají s něčí octovinou z blum a pak bude mít Váš destilát “ocas”, na který ovšem nebude on ani Vy hrdi.To samozřejmě neplatí o "Palírně U JAKUBA", kde Vám vypálíme i menší množství a k žádnému míchání s jiným kvasem samozřejmě nedojde!!
Občas si tu a tam někdo sice ještě pálí doma, ale jednak to není příliš bezpečné a hlavně domácí, často primitivní, zařízení vyžaduje mistra znalce v oboru.
Naše pálenice se nám taky stará o kvas (no ono to moc práce nedá), takže ho tam vždycky na podzim dovezeme a víme, že ho opravdu měří a pálí ve chvíli, kdy je nejlépe zralý. Taky nám pálí na procento, které si určíme (52% je zlatým řezem slivovičnictví).Švestky se pálívají nejdříve o vánocích a nejpozději kdykoliv.
Protože samotný proces pálení je věcí odbornou, chemickou a pro laika magickou, necháme ji takovou být a přehupneme rovnou k pití slivovice.
Jaká to radostná událost v rodině, když z palírny, jako z porodnice přibudou mezi nás dva buclaťoučké demižonky. Teď všeho nechte (i čtení) a jděte si otevřít tu pravou láhev, ať kouzelné aroma naplní atmosféru vůkol a nalejte čirou a přece zlatou tekutinu do štamprle. Čichněte, lokněte a polkněte (neválejte na jazyku, to se dělá s vínem). Asi za pět až deset vteřin byste měli cítit příjemné teplo vycházející z oblasti žaludku a prohřívající až do krku, ale pozor žádnou vracející se chuť, žádnou pachuť, ocas, žádné řezání nebo pálení, škrábání v krku.
Dobrá slivovice se pozná takto:
1. velice pěkně voní švestkami
2. je dokonale “hladká” – tedy neškrábe v krku, nepálí v krku, nevrací se a po polknutí jen a jen hřeje
3. nemá žádný ocas.
A tedy co to ten ocas je? Je to nepříjemný pozdní chuťový zážitek, který se rozlévá v ústech po polknutí slivovice a může se objevit ihned tedy řádově do 5ti sekund, ale třeba i až po minutě. Čím horší slivovice, tím dříve ucítíte ocas. Opravdu dobrá slivovice nemá ocas nikdy!
Domácí radilové radí, že nová slivovice se má nechat (zvlášť je-li trošku ocasatá) vyvětrat v otevřené láhvi, nebo dokonce v míse. Většinou tak zmizí spíše jen palčivá vůně, takže ji můžete podstrčit neznalci, který chudák nebude varován a kopne ji tam, až mu vyhrknou slzy.
U dobré slivovice se nebrečí! Je-li ta Vaše taková – DEJTE SI JEŠTĚ JEDNU (skleničku nikoliv láhev) Na zdraví!